Nejbarevnější část roku je před námi a kde jinde bychom si mohli tuto proměnu vychutnat více, než v zachovalém, přírodě blízkém, smíšeném lese plném mrtvého dřeva, nejrůznějších druhů mechů, lišejníků a hub, s bohatým bylinným i keřovým patrem nabízejícím v tento čas tolik chutných plodů? Takové zdravé lesy najdeme většinou již jen v chráněných územích. Společně máme možnost stát se na víkend součástí tajemného lesního světa a to přímo v NP Thayatal v Dolním Rakousku.

Nejen barevný podzim ve zdravém lese, ale i svobodná hra s kamarády, noční výprava za sovami nebo spaní v lese, stavba listové chýše, jídlo na ohni, rozdělávání ohně bez sirek, piknik v kaňonu Dyje a mnoho dalších výzev čeká na tvé dítě, pokud je mu 6-12 let a vydrží 2 noci bez rodičů a bez mobilu.

Program: sraz v pátek v 16 h na parkovisšti před Nationalparkhausem (NPH) nad Hardeggem. Odpolední a večerní program v místě ubytování ve Wildkatzencampu (WKC) nedaleko NPH. Sobotní výprava (cca 6-8 km) do kaňonu řeky Dyje, přes visutou lávku na českou stranu a zpět do kempu. Večerní program ve WKC a okolních lesích (možnost bivakovat společně v lese) s vycházkou za sovami. V neděli končí program obědem, vyzvednutí dětí po obědě na parkovišti před NPH (hodina bude upřesněna). 

Cena: 2500,- /dítě zahrnuje 2 noci ve WKC (spaní na patrových postelích), jídlo (vlastní vaření) a přírodovědný program. Počet účastníků je omezen. Podrobnější info a přihlášky níže. Dotazy na 604 157 350.

Druhou jarní vycházkou, i když v typicky letním duchu byla návštěva stálé a prosperující populace užovky podplamaté na řece Dyji v Tasovicích pod Znojmem. Je to dlouhé roky naše srdeční místo, které navštěvujeme téměř každý týden a které mým dětem poskytuje svou bezpečnou náruč říčního toku a k tomu pestrobarevný svět jeho obyvatel jako málokde jinde. Příjemný společný čas spojený s koupáním a piknikováním u řeky byl nenápadným a nenásilným seznámením (nejen) dětí se světem našich hadů.

Jak je mým dobrým zvykem, o živá setkání nebyla nouze. Především užovky si užívaly dosyta naší pozornosti, kdežto mrštné a rychlé suchozemské krasavice ještěrky se v parném dni ukryly dokonale.  Vycházka začínala na nedalekém skalnatém svahu nad řekou Dyji, kde se rozprostírá několikahektarová Přírodní památka Tasovické svahy. Tady jsme si představili naše nejběžnější druhy ještěrek, pokochali se kvetoucími skalkami a výhledy na Dyji i na Znojmo a pomalu sestupovali dolů k řece.

U zarůstající tůně nad splavem jsme si přidali k ještěrům také želvy a krátce si povídali o naší vzácné želvě bahenní. To už bylo jen kousek k cíli, kde nás čekala poslední zastávka věnovaná hadům. Po krátkém občerstvení na dece i ve vodě, se účastníci dozvěděli o rozdílech mezi zmijí a užovkou, kde se vyskytují v rámci ČR, kolik užovek máme a jak se liší. Děti si rozebraly terénní pomůcky a vydali jsme se na průzkum říčních břehů, pobřežní vegetace, naplaveného dřeva a slunných míst okolo splavu.

Každý měl ten den osobní zážitek ze setkání s užovkou podplamatou. Někdo se mazlil s mladými užovkami, jiný obdivoval dospělé až 1 m dlouhé jedince. Děti stavěly užovkám přehrady, kanály a bazénky, fotily se s velkými užovkami omotanými okolo rukou či se bavily pátráním po vhodných místech pro užovky podél břehu. Samozřejmě nemohlo chybět koupání a kdo měl chuť zažil i projížďku na kanoi. Na rybolov nezbyl čas, ani nebyl prostor. Pod splavem bylo opravdu živo!

Když jsme se v podvečer rozloučili se všemi přáteli a příznivci Spolu do přírody, vezli jsme schovat kanoi na zahrádku do Tasovic a děti chytili ještě na závěr krásného dne o plazech nádhernou samičku ještěrky zelené. Sameček byl rychlejší a zmizel v díře ve vinohradu. Pokochejte se její krásou alespoň tady, když se nám ji nepodařilo potkat na skalách nad splavem. Díky všem za účast, za opakovaný zájem a podporu mého projektu a nadšenou zvídavost vašich dětí, která je mi odměnou i motorem.

Letošní oslava Dne Země spojená s tradiční vycházkou za sladkovodní faunou byla vskutku povedená. Na místo srazu přišlo 46 účastníků a 4 miminka se nesla či vezla!!! Počasí bylo ukázkové a příroda nám jako vždy připravila pestrý program. Od nově zrekonstruovaného zámečku Kocanda jsme vyrazili do světlých dubových lesů okolo vrcholu Tvarůžek, který obtéká bezejmenný, ale nezkrotitelný potůček. Na jeho příkladu, kdy jako malý bezvýznamný tok překonává staletí těžké překážky v podobě necitlivých zásahů člověka do krajiny a na jeho cestě jej nezastaví ani tvrdý a kyselý okrouhlík Tvarůžku, jsme si uvědomili, že klimatická zkouška nebude lehká ani pro nás, natož pro sladkovodní mokřady a jejich obyvatele.

Koloběhem vody to začalo a během 3 krátkých zastávek se téma Vody vinulo celým odpolednem. Hravou formou jsme se lehce seznamovali s faunou a florou mokřadů a po proudu našeho potůčku jsme došli k lesní tůni na jedné straně Tvarůžku a posléze přes jeho suchý vrchol také ke stejnojmennému lesnímu rybníku a dalším tůním u něj. Po cestě jsme potkali vzácnou rosničku zelenou a naslouchali koncertu kuněk. Lákalo nás zakvákat si s nimi a to rovnou čtyřhlasně.

Na konci dvoukilometrové vycházky přes hory i doly (stateční tatínci co táhli ty kočáry přes potoky i kopečky) byl připraven badatelský program především pro děti, ale menší děti objevovaly vodní svět a plnily úkoly s dopomocí rodičů. Měli jsme možnost pozorovat zelené skokany, kuňky obecné, ropuchu obecnou, čolka obecného i velkého. Děti nalovily chrostíky, vodní brouky (vodomily, potápníky i vírníky), bruslařky i splešťule a larvy dalšího vodního hmyzu. 

Krásné počasí umožnilo všem posedět v trávě, piknikovat a popovídat si s přáteli. Dokonce došlo na koupání a bahnovou koulovačku. Na cestu zpět se každý vydal tehdy, kdy potřeboval a trefil sám. My jsme si s dětmi užili ještě společný čas v tichu lesa a večeři při západu slunce na břehu rybníka za zpěvu kuněk. Všem účastníkům děkuji za zájem o mou práci a podporu. Někteří přijeli až z Olomouce nebo z Vysočiny. Jsem moc vděčná, že mohu svou práci s dětmi dělat a za utržené peníze dokoupit další terénní a metodické pomůcky na další akce, které pro vás chystám.

Předjarní vycházka za sovami byla první vycházkou v rámci letošního cyklu přírodovědných vycházek "na vlastní kůži". Jelikož příroda žije i po západu slunce a někoho by nenapadlo vzít děti v noci ven, uspořádala jsem večerní vycházku. Vedla zprvu loukami a poli k lesu, dále smíšeným lesem a skalnatým údolím řeky Nedveky až na zříceninu hradu Bukovina.  Okruh byl dlouhý max. 6 km a vedl většinou po cestách a stezkách. Vyrazili jsme v 17h a rozloučili se před 21h.

Sešlo se nás 11 dospělých a 14 dětí, tedy spíše větší skupinka než by byla vhodná na tichý pohyb terénem za účelem poslouchání sov. Výzvy mám ale ráda! Navíc jsem chtěla dětem ukázat nejen, že tmy se bát nemusí, ale že když chci něco v přírodě vidět, musím se chovat tiše a ohleduplně. Po seznámení v kruhu jsme si čekání na tmu zkrátili hrou na puštíka a kořist a pak krátkým představením našich zástupců z řádu sov.

Na první zastávce na hraně údolí Jevišovky jsme si povídali o stavu otevřené krajiny a jak sovám může člověk pomoci vyrovnat se s jejím nedobrým stavem. Probrali jsme, jak a proč instalovat berličku nebo kdy a kam vyvěsit budku pro sovy. Během vycházky jsme udělali několik zastávek za účelem přilákat vybraný druh sovy na teritoriální volání samečka z nahrávky v mobilu (pomohl nám repráček). Na první zastávce jsme s dětmi trénovali ztišení a mezi zastávkami chůzi bez čelovky po tmě jen za svitu měsíce.

Na okraji lesa a v rozvolněných místech v lese jsme se naučili hlas kalouse ušatého. Ve sklanatém údolí Nedveky jsme jej porovnali s hlasem výra velkého, který v údolí žije. Bez úspěchu. Ten nás neminul až nahoře na zřícenině.  Soví strážce z Bukoviny nebyl doma, tak jsme si dutinu jen prohlédli a šli se zahřát k ohýnku, zapsat dojmy do deníku Bukoviny ukrytého v torzu suchého stromu a hledat poklad. To už byla úplná tma a měsíc krásně vykresloval siluety nahých stromů a větví bez listí. Přesně tohle byl ten okamžik, pro který jsme se až na Bukovinu štrachali.

Posilněni vynikající večeří a teplým čajem z termosky jsme zkusili pustit do sevřeného údolí ještě jednou nahrávku výra velkého, ale dnes byl na lovu daleko a neslyšel. Přidali jsme tedy do třetice další hlas a to pana domácího, strážce Bukoviny, puštíka obecného. Na odpověď jsme nemuseli dlouho čekat. Ozval se z lesa a dokonce se přiletěl podívat, kdo to ruší jeho noční klid. Nad našimi hlavami přeletěl celkem dvakrát a nakonec se přidal ještě jeden samec puštíka a nesmělá samice. Mise byla splněna! Děti byly odměněny za svů mistrovský výkon být dlouhé minuty potichu a my rodiče jsme si tak mohli vychutnat to napínavé setkání s tajemným tvorem uprostřed tichého temného lesa. Ještě teď mám husí kůži!!!