JEŽEK VERSUS ČLOVĚK. CO PRO JEŽKA MŮŽEME A CO NEMUSÍME DĚLAT?

V říši živočišné se najde spoustu neoblíbených zástupců, kteří vyvolávají v člověku přirozený strach až paniku, jako to z evoluční zkušenosti děláme u hadů, pavouků, štírů a dalších jedovatých živočichů. Žije tady s námi ale řada nevinných tvorů jako pijavice, slimák, tiplice nebo žížala, kteří budí v člověku odpor až nenávist a ti nemají své místo na Zemi díky nám vůbec jisté. Věřili byste, že na seznamu našich neoblíbenců je také ježek? Mimochodem ježek je náš příbuzný ze stejné třídy Savci jen z jiného řádu.

Téma ježek si mne našlo úplně samo. Začalo to podzimním číslem zbrusu nového časopisu pro děti o přírodě „Ahoj divočino„, který nově odebíráme. Pokračovalo to zprávami na facebooku o vzrůstajících počtech nalezených ježků, kteří zůstávají v péči záchranných stanic, a posléze telefonáty mých známých, co dělat s opuštěným ježkem. Vyvrcholilo to ve zverimexu, kde jsem mezi krmivem pro hlodavce našla tabulku s malůvkou ježka a nápisem „Pozor! Tady píchám já!“

Příběh o Růžence

Rozhodla jsem se tedy zasvětit svůj historicky první článek na mém vznikajícím blogu ježkovi. Představte si ale, že v Praze žil člověk, který zasvětil celý svůj život ježkovi a ne jednomu. Tisíce ježků prošly rukama výjimečné ženě paní Růženě Studené, která jim věnovala všechen svůj čas, energii a finance. Svůj domek v Praze-Krči uzpůsobila přezimování nevyspělých ježčat, kterých byla každou zimu alespoň stovka. Po své smrti v roce 2002 odkázala veškerý svůj majetek Českému svazu ochránců přírody, pod kterým vedla Klub ochrany ježků. Každý má svého anděla strážného přece, i ježek!

Kdo tedy jsem? Kapitalista nebo komunista

Ježek je savec z řádu Hmyzožravci, tudíž jeho nejbližším příbuznými jsou rejsek, bělozubka a krtek. Hmyzožravci patří mezi vývojově nejstarší žijící živorodé savce, kteří se na Zemi vyskytovali již před 220 miliony let. Na území České republiky žijí dva druhy ježků – ježek západní a ježek východní. Asi si řeknete: „Tak to je jednoduché. Někde v půlce naší země je hranice a na jedné její straně žijí úplně jiní ježci než na té druhé. Jasné jak facka.“ Žádná taková zřetelná hranice neexistuje, ale naštěstí není těžké ježka kapitalistu a ježka komunistu od sebe rozeznat.

Pokud chcete vědět, s kým máte tu čest, když potkáte ježka, dejte se do přepočítání všech bodlin, protože ježek západní jich má až 8500, kdežto ježek východní o 1000 méně:-). To je sice pravda, ale stačí se zaměřit na jejich uspořádání a zbarvení . Bodliny ježka západního jsou totiž pravidelně uspořádané (uhlazený kapitalista), zatímco ježek východní vypadá jako rozcuchaný (neupravený komunista) a jeho bodliny trčí do všech stran. Navíc ježek západní má bodliny stejnoměrně tmavě bíle pruhované, kdežto ježek východní nepravidelně a některé jsou jen bílé nebo šedé.

a) ježek západní b) ježek východní

Dobrou pomůckou na druhý pohled je zbarvení hlavy a spodní části těla. Ježek západní má na hlavě tmavohnědou kresbu, která se táhne od čenichu až k očím a vypadá jako brýle a na břiše má podélnou tmavě hnědou skvrnu. Ježek východní žádné brýle nenosí a od hrudi až na prsa má skvrnu bílou, často je bílé i celé břicho. Oba druhy jsou stejně velké, asi 20-30 cm a váží 0,6-1,6 kg. Na jaře po zimním spánku jsou ježci lehčí, naopak na podzim váží nejvíce.

Jak si ježek rozdělil Evropu

Jak to tedy je s tím druhovým názvem západní a východní? Musíme se na areál rozšíření ježků podívat evropským měřítkem. Ježek západní žije skutečně na západě Evropy až po Atlantik včetně Velké Británie a původním prostředím jsou smíšené a listnaté lesy. Kdežto ježek východní je obyvatel východní a jihovýchodní Evropy a miluje teplou, suchou, otevřenou krajinu stepí a lesostepí. Oba druhy jsou velmi přizpůsobivé, takže je nalezneme i v zemědělské krajině, v obcích a ve městech, např. v parcích, zahradách, na sídlištích.

Rozšíření j. západního v ČR

Rozšíření j. východního v ČR

V České republice se hranice rozšíření překrývají. Není to tedy tak, že by ježek západní žil převážně v Čechách a ježek východní na Moravě. Ježek západní skutečně obývá celé území Čech, ale také celé Slezsko a značnou část Moravy, až do podhůří Beskyd a na jihu k řece Moravě. A stejně tak ježek východní sice obývá téměř celou Moravu a Slezsko, ale i velkou část Čech až k Mostecké pánvi a do podhůří  Českého lesa. Chybí zatím jen v jižních Čechách.

Pikantnosti ze života ježka

Kdy se bodliny nehodí

Také vás zajímá, jak to asi ten ježek dělá při páření, když má takové ostré a dlouhé bodliny? Neříkejte, že jste na tu otázku od dětí ještě nenarazili. Inu, každá slušná samička se přitiskne k zemi, natáhne zadní nožičky dopředu, zvedne ocásek a sklopí bodliny, aby neporanila samečkovo osrstěné břicho. Některé samičky se páří i s naježenými bodlinami, asi podle míry sympatie k samečkovi. Ježci se rozmnožují jednou, méně často i dvakrát do roka, zato obě pohlaví si užívají značné promiskuity v rozmnožovacím období. To trvá od března do dubna, případně podruhé od července do srpna.

Po hlasitých námluvách, kdy samec vytrvale doráží a samička hlasitě funí, dojde opakovaně k několikaminutovému spáření a po zhruba 35 dnech se v suchém hnízdě vystlaném trávou narodí průměrně 4-5 slepých a holých mláďat. Bodlinky jsou ukryté v růžové kůži a teprve po několika hodinách pronikají špičky bílých bodlin na povrch. O mláďata se stará výhradně samice a plně odstavená jsou ježčata po 38-44 dnech.


Jednou večer jsem šla po tmě za koněmi do stáje a na zahradě jsem uslyšela opravdu zvláštní zvuky, které jsem nikdy předtím v přírodě ani jinde nezaslechla. Byla jsem velmi zvědavá a zůstala tiše stát a poslouchat, odkud zvuky přicházejí. Zpočátku jsem vůbec nemohla přijít na to, odkud zvuk vychází, protože se jeho poloha neustále měnila a ozýval se odtud, pak kousek jinde, pak zase na stejném místě a pak zase kousek jinde. Brzy jsem zjistila, že se nejedná jen o jeden hlas. Po dobu několika minut jsem ve tmě poslouchala zjevné dorozumívání mezi několika jedinci, ale stále mi bylo záhadou, kdo u nás na zahradě pobíhá tam a zpět a u toho si hlasitě povídá. A ona to byla ježčí máma, která sháněla mláďata, která se ji rozutekla z hnízda, které měla u nás v seně ve stodole.

Hledám paní ježkovou. Zn. Jsem samotář

Když spatříte v přírodě více ježků pohromadě, půjde o samici s mláďaty, méně často potkáte páreček na námluvách, ale nejčastěji zahlédnete samotného ježka, jak někam spěchá a moc si s ním nepokecáte. Ježek je zkrátka samotář a když se jeho území překrývá s území jiného ježka, tak se do konfliktu nepouští. Svým domovským okrskům, které mohou mít rozlohu 2-50 ha podle množství potravy a úkrytů, jsou ježci věrni a žijí v nich po celý život. Ježek dokáže za noc urazit i 3-4 km.

Ježek je živočich s noční aktivitou, ve dne potkáte jen kojící samice se zvýšenou spotřebou potravy nebo ježky shánějící zásoby na zimu. Mimo tyto dva případy jsou ježci nalezení ve dne mimo hnízdo většinou nemocní nebo zranění. Za potravou vyráží ježek hned po západu slunce, nejvíce je aktivní brzy v noci a poté po půlnoci nebo nad ránem.

Ježci jsou suchozemští tvorové, umějí ale plavat, hrabat a šplhat. Když to nutně potřebují, dokáží se protáhnout i neskutečně úzkou škvírou. Během roku používají ježci několik hnízd – letní, zimní a hnízdo k odchovu mláďat. Základem hnízda je hromada suchého listí, která se může nacházet v hustém křoví, pod chrastím, polomy nebo hromadou větších kamenů. Zimní hnízdo navíc překryje hrabankou a po ulehnutí vstupní otvor ucpe. Samice v případě ohrožení brání svá mláďata kousaním.

Neohrožený lovec zmijí

Orientačními smysly ježka jsou čich a sluch, méně důležitý je zrak. Ježek si dovede díky nim obstarat pestrý jídelníček od kobylek, žížal. slimáků, brouků a larev hmyzu až po žáby, ještěrky, hraboše a nelétající ptáčata. V potravě ježka jsou i vejce na zemi hnízdících ptáků nebo mršiny. Rostlinná potrava jako ovoce, bobule, listy a semena trav tvoří jen malou část ježčího jídelníčku.

Ježci mají pověst udatného lovce hadů včetně jedovatých zmijí. Bodliny jsou dostatečně dlouhé, aby jej nemohla zmije uštknout.  Navíc ježek je v porovnání s ostatními savci stejné velikosti mnohem odolnější proti zmijímu jedu. Bodliny neodradí jen výra velkého, jezevce lesního a tchoře tmavého, kteří ježka loví. I pes dokáže ježka nebezpečně zranit nebo zabít.

Nerušit, prosím! Hibernuji.

Ježci jsou praví zimní spáči, tzv. hibernují. Hibernace je strategie šetřící energii, aby ježek přežil nepříznivou zimu. V ČR se ukládají ježci k zimnímu spánku nejčastěji v říjnu. Ježek se úplně stočí do klubíčka, jeho teplota klesne z 35 na 5 °C, srdeční tep z 200 na 5 tepů za minutu a počet výdechů z 50 na 1-2 výdechy za minutu. Ježci hibernují samostatně a občas se při vyrušení nebo oteplení budí. Každé probuzení je stojí obrovské množství energie, několikeré probuzení za zimu jim může způsobit i smrt vyčerpáním.

Ježek se dožívá průměrně 5-8 let, přičemž pětiletý ježek je považován již za starého. V zajetí se může dožít i 10 let.

Potřebuje ježek pomoc lidí?

V současné době nehrozí ježkům jejich vyhubení. Přesto jejich populace klesají a na některých místech jsou velmi vzácní a mohou rychle zcela vymizet. Nejvýznamnější důvodem jejich ohrožení je ztráta přirozeného prostředí, která souvisí se změnou krajiny. Z pestré mozaiky remízků, roztroušené zeleně, extenzivních sadů a smíšených lesů jsme za posledních 70 let udělali nekonečné lány polí a jehličnaté monokultury. Místo přírodě blízkých zahrad, kde nachází ježek také domov, preferujeme krátce zastřižené trávníky s minimem keřů a takové zahrady neposkytují ježkům ani dost potravy, ani úkryty.

Ježčí životy ohrožuje také používání pesticidů v zahradách a v zemědělské krajině. Pesticidy ježek přímo pozře v otrávené potravě,  ale zároveň snižují potravní nabídku v krajině. Stavy ježků významně snižuje automobilová doprava a odpadky, které se stávají smrtelnými pastmi pro ježky. Mnoho živočichů včetně ježků uvízne v odhozených plastových obalech, konzervách či v různých sítích.

Někteří lidé škodí ježkům dokonce úmyslně, ba je dokonce zabíjejí. Považují ježka za škůdce, který jim žere vajíčka drůbeže a bažantů. Jde o velký omyl a neznalost. Ježek je schopen svými čelistmi prokousnout vejce velké do 15 mm. Navíc ptačí vejce tvoří jen okrajovou část jídelníčku ježka, který je především hmyzožravec.

Je naší povinností pomoci ježkům

Ježek tedy naší pomoc potřebuje ať přímo či nepřímo. Ježci patří mezi jedny z nejstarších savců na Zemi. Dlouho se bez lidské pomoci obešli, ale člověk v poměrně krátké době významně změnil jejich životní prostředí, připravil je o potravní nabídku a možnost úkrytů. Navíc mnoho ježků zahyne pod koly našich aut. Myslím si, že ježek si naší pomoc zaslouží.

Kdy potřebuje ježek naší pomoc?

  • když je zraněný nebo nemocný
  • když jej naleznete venku během dne nebo během zimy
  • když je zachycen v síti či jiné pasti
  • když má na podzim nízkou hmotnost
  • když jde o osiřelé mládě

Zraněný či nemocný ježek se pozná podle toho, že se ztěžka pohybuje, je malátný, při doteku nenaježí bodliny a nestočí se do klubíčka. Může kašlat, krvácet, mít jiné zjevné rány. Zdraví ježci jsou aktivní od soumraku do brzkého rána. Pokud naleznete ježka během dne, znamená to, že je nemocný nebo zraněný, podchlazený nebo slepý. Pokud jej naleznete během zimy, došly ježkovi energetické zásoby na hibernaci a bez lidské pomoci zahyne.

Ježci se mohou zamotat do tenisových či rybářských sítí, zachytit se v plotě, spadnout do jímky, kanálu, bazénu či jezírka. Při hledání potravy strčí ježek hlavu do plechovky od jídla nebo jiného odpadku a již není schopen ji vytáhnout zpět.

Pro úspěšné přežití zimy potřebuje ježek, aby na podzim vážil min. půl kila, lépe 600-700 g. K zimnímu spánku se ukládá ale až koncem října a během listopadu, takže není potřeba spěchat se „zachraňováním“. K rozhodnutí, zda vzít ježka do záchranné stanice či ne, pomůže tato orientační tabulka.

měsíc hmotnost
září pouze osiřelá mláďata
1.pol.října do 200 g
2.pol.října do 400 g
listopad do 600 g

Někdy se stane, že ježčí maminka zahyne. Mláďata o hmotnosti 30-50 g potřebují okamžitou pomoc. Je však důležité přesvědčit se, že jsou mláďata opravdu osiřelá. Samice totiž mláďata běžně opouští i na delší dobu, když si jde shánět potravu. Doporučuje se počkat i 3 hodiny, než se rozhodnete mláďata odnést. Pokud jsou mláďata nalezena prochladlá mimo hnízdo, jsou to téměř jistě sirotci a není radno odkládat transport do záchranné stanice.

Zvíře v nouzi

Transport ježka je velmi snadný, stačí papírová krabice od bot s otvory na dýchání nebo přepravka pro kočky. Pokud budete ježka odněkud vyprošťovat či vytahovat, je dobré mít rukavice. Nepodávejte ježkovi žádnou potravu, max. čistou vodu a obraťte se na nejbližší záchrannou stanici (viz odkaz níže). Ježci jsou nejčastějšími pacienty záchranných stanic pro volně žijící živočichy, a to jak v ČR, tak v ostatních evropských zemích.

Národní síť záchranných stanic pro handikepované živočichy vytvořil v roce 1997 Český svaz ochránců přírody. Záchranná stanice zajistí převoz, nezbytnou veterinární péči i následnou starost o poraněná zvířata kdekoliv v ČR. Většina příčin poranění volně žijících živočichů souvisí s lidmi a jejich činností (např. nezabezpečení sloupy vysokého napětí, náraz do skleněných ploch, střet s dopravou, otrava). Provoz záchranných stanic stojí ročně desítky milionů korun a stát přitom na záchranu zvířat přispívá pouze minimálně.

Veškeré informace k tématice záchrany volně žijících zvířat najdete na stránkách www.zvirevnouzi.cz. Pokud potřebujete adresu či kontakt na nejbližší záchrannou stanici, naleznete zde jejich kompletní seznam. Pokud hledáte radu, obraťte se na zvířecí poradnu na těchto stránkách. Pokud máte zájem podpořit záchranu zvířat v ČR nebo konkrétní záchrannou stanici, můžete poslat dar na veřejnou sbírku Zvíře v nouzi. Najdete zde také další činnosti záchranných stanic, příběhy zvířat nebo aplikaci Zvíře v nouzi do mobilu. Doporučuji!

Přírodní zahrady

Pomoci ježkům můžeme nejen tak, že osiřelá, nevyspělá mláďata či zraněné dospělce odvezeme do odborných rukou, ale také vytvořením přátelského a bezpečného domova pro ježky na naší zahradě. Těchto 5 základních kroků vám pomůže při budování optimálních podmínek pro ježka:

  • nehubte přirozenou potravu ježka

  • poskytněte ježkovi vhodné úkryty

  • zajistěte ježkovi volný vstup do zahrady

  • odstraňte nebezpečné prvky

  • buďte opatrní při zahradních pracech

 

Je libo střevlíka nebo tučnou ponravu?

Hlavní složkou potravy ježka je hmyz (hlavně brouci a housenky) a drobní bezobratlí živočichové (např. žížaly, slimáci, šneci). Za 1 den zkonzumuje ježek až 70 g této potravy. Tato potrava, ani ježek sám se nevyskytuje na zahradě, kde majitel používá pesticidy. Přitom existuje mnoho alternativních způsobů, jak šetrně regulovat nevítané hosty na zahradě. Jedním z nich je podpora přirozených predátorů hmyzu, což jsou hmyzožraví obratlovci jako ptáci, ježci, žáby a plazi.

Pronajme mi někdo hromadu? Jsem pilný nájemník!

Přirozených úkrytů a stavebního materiálu na hnízda je na přírodě blízké zahradě dostatek. Taková zahrada má i méně udržované plochy s vyšší trávou a živé ploty či malou džungli z keřů. Právě tady pod keři nebo pod hromadou dřeva, pod kompostem nebo pod většími kameny či zahradními stavbami si ježek snadno najde úkryt. Pokud přírodní zahradu teprve zakládáte či přeměňujete, je možné úkryty zatím uměle vytvořit tak, že někde v ústraní vyhradíme prostor pro hromadu dřeva, listí, nepotřebné slámy, mulče či jiného tlejícího materiálu.

Pro přezimování je nutno pro začátek vytvořit důmyslnější úkryt. Můžete si hotový domeček pro ježka zakoupit (např. www.zelenadomacnost.com) a jen mu zajistit dostatek izolační vrstvy nad domečkem. Nebo si můžete budku pro zimování ježka vyrobit sami. Budka může být dřevěná nebo plastová, rozměry jsou zhruba 30 x 30 x 40 cm. Dlouhý, úzký vchod by se měl směrem ven svažovat, aby do dutiny nezatékalo. Budka je zakopána v hromadě hlíny, slámy či kompostu. Na jaře, nejlépe v květnu, je potřeba budku otevřít a vyčistit poté, co jsme se přesvědčili, že tam nemá samice mláďata.

Vstup volný, nebezpečí nehrozí

Jedna zahrada je ježkovi malá. Obvykle procestuje za noc všechny zahrady v okolí. Ideálním ohraničením je tedy živý plot nebo pláňkový plot, pod kterým se ježek protáhne. I do betonového plotu či jinak neprostupného plotu lze udělat malý tunel či otvor  a umožnit tak ježkovi vstup.

Okolí lidského obydlí skrývá mnoho nebezpečí pro ježka. Nezakryté jímky, kanály, nádrže či výkopy se svislými stěnami by měly být vybaveny prknem s příčně natlučenými laťkami, aby mohl ježek snadno z pasti vylézt. Nezapomeňte vždy uklidit všechny sítě, provazy a dráty, do kterých se ježek často zamotá.

BOZP pro ježka

Velké riziko zranění hrozí ježkovi při nejrůznějších zahradních pracech. Při přehazování kompostu je potřeba se přesvědčit, zda uvnitř není ježek, kterého bychom mohli vidlemi probodnout. Také při pálení veškerého zahradního materiálu je nutné dávat pozor. Je lepší rozebírat celou kupu postupně a z ní přikládat na ohniště, abychom včas na schovaného ježka narazili. Při sečení a kosení trávy je dobré prohlédnout celý terén, aby nedošlo k poranění spícího ježka noži sekačky či kosou.

Vyrob si svého kapitalistu či hipíka

Na závěr bych vás chtěla inspirovat k tvořivé činnosti s vděčným motivem ježka. Na podzim se nabízí široká škála přírodnin, ze kterých se dá ježek vyrobit. Oblíbená a velice jednoduchá je zábava s vycpanou punčochou a plody lopuchu, tzv. kudlibabkami. Na starou punčochu vycpanou děravými či nepárovými ponožkami děti lepí plody lopuchu, které najdou i v příkopech podél cest. Přitom se zaručeně vždy strhne kudlibabková bitva a ozdobeni jsou rázem všichni účastníci. Vyšší dívčí je ježek se slaměným tělíčkem a bodliny má ze šišek, které jsou ozdobeny barevným listím nebo jablíčky. Vděčné jsou také plody kaštanů. Snad každý někdy vyráběl zvířátka s pomocí sirek.

Vždy na podzim se mi moc líbí výtvarná aktivita z výše zmíněného časopisu Ahoj divočino, ze kterého jsem získala papírovou šablonu tělíčka ježka a okolo ní s dětmi dolepujeme bodliny z nejrůznějších přírodních materiálů, co jsme našli na vycházce. Můžete si vytvořit jak uhlazeného ježka západního, tak rozčepýřeného ježka východního. Záleží, jaký materiál pro bodlinky zvolíte.

Tady je návod, šablona a 2 ukázky našich ježků z javorových plodů a suché trávy.

Jsem novodobá venkovanka, které není lhostejná krajina, ve které žije. Žiju tady a teď, naplno a pokud možno ohleduplně k přírodě. Své zoologické vědomosti a praktické zkušenosti z ochrany přírody využívám již 11 let k zážitkovému vzdělávání a osvětě široké veřejnosti, v posledních 7 letech nejraději a nejčastěji dětí. Moji cestu za posláním najdete tady>>