JÁ A BLOG? CHA CHA…..

Ještě před pár měsíci bych slova jako blog, Facebook nebo editovat či nedejbože lajkovat nevzala do úst. Všichni, kteří by mně chtěli něco povídat o on-line světě, sociálních sítích a svých přátelích na svém profilu, by byli hned v úvodu odkázáni do patřičných míst. Raději zemřít než být na Facebooku! Představa, že bych někdy mohla mít něco do činění s tímto podsvětím, mne pokaždé zaručeně rozesmívala.

Loni na jaře jsem seděla na semináři s názvem „Digiděti“ s předsevzetím, že nedopustím, aby naše malé děti se staly závislými na mobilu, notebooku, i-phonu, i-padu, laptopu či jiném nepřátelském parazitovi a zloději času. Poslední 3 měsíce jsem závislá já a studiu online světa věnuji veškerý svůj volný čas. Stala se ze mne náruživá studentka nových technologií, zakladatelka svého prvního webu, uživatelka Facebooku a dnes i pisatelka prvních článků a zítra možná i příspěvků na mou zbrusu novou fanpage.

Mí nejbližší přátelé, kteří můj odpor k modrému světlu monitoru či displeje, jakož i nenávist k sociálním sítí dobře znali, kroutí hlavou, nevěří svým uším a očím a někteří mají i obavy o mé zdraví. Musím je uklidňovat, že mám vše pod kontrolou, jsem příčetná a vím přesně, proč tak činím. Chcete i vy vědět, co za tou poměrně náhlou změnou názoru stojí?

Aha momenty, buďte požehnány!

Když si přečtete vyprávění o mé cestě za posláním, na konci se dočtete o jednom velkém AHA momentu, který jsem zažila před lety a který ale nebyl následován konkrétním krokem k naplnění nalezeného poslání. Tím AHA momentem bylo zjištění, že dospělé hotové lidi těžko přesvědčím , že je potřeba změnit svoje vnímání přírody, začít se chovat k přírodě s respektem a pečovat o krajinu, ve které žijeme. Daleko snadnější a smysluplnější mi přišlo začít pracovat s dětmi od jejich nejútlejšího věku a přes ně zkusit zapůsobit i na rodiče. Děti přirozeně znají své místo v přírodě a už vyrostou s respektujícím a obdivuhodným přístupem k ní.

Sebezajímavější exkurze na sebeatraktivnější místa v přírodě, které pro dospělé zorganizuji, neosloví tolik lidí, kolik je potřeba v současné době. Často mi docházelo, že připravený program byl pro účastníky jen výletem, zábavou a i když je zaujal, výraznější stopu, která by vedla ke změně vztahu k přírodě-v myšlení-v konání, zanechala jen na pár jedincích.

Stejně tak velikost skupinky dětí v moji lesní třídě je omezená a dopad mého vlivu bude možno vidět, až děti povyrostou a budou si šlapat vlastní cestu. Kolik takových exkurzí a lesních výprav bych musela udělat, kolik hodin, dní a let bych musela usilovně pracovat a stejně, abych oslovila jen zlomek obyvatel této planety?

Virus jménem Spolu do přírody

Na konci minulé dekády to všechno do sebe zapadlo a já jsem nový rok 2020 zahájila smířením, že tato společnost žije v online prostředí, a rozhodla jsem se svého nepřítele pozvat do společného boje a využít jeho silné stránky k naplnění mého poslání.

Chci jako virus šířit své nadšení pro objevování krásy a síly přírody, inspirovat lidi ke konkrétním činům pro přírodu, motivovat je k zážitkovému vzdělávání svých dětí, aby z nich vychovali lidi, kteří se budou v budoucnu stavět na stranu svého životního prostředí a nebudou si nadále podřezávat větev pod sebou samými.

Je ze mne blogerka! Budu se snažit obohatit vaše životy svými dalšími články, ale také exkurzemi, vycházkami pro rodiny s dětmi, nápady na vzdělávání a aktivity venku nebo tipy na péči o krajinu. To vše postupně najdete tady i na mé nové fanpage Spolu do přírody.

Jsem novodobá venkovanka, které není lhostejná krajina, ve které žije. Žiju tady a teď, naplno a pokud možno ohleduplně k přírodě. Své zoologické vědomosti a praktické zkušenosti z ochrany přírody využívám již 11 let k zážitkovému vzdělávání a osvětě široké veřejnosti, v posledních 7 letech nejraději a nejčastěji dětí. Moji cestu za posláním najdete tady>>