KAŇONEM ŘÍČKY JEVIŠOVKY ODĚNÉ DO ZIMNÍHO HÁVU

Zima není zrovna oblíbené roční období pro delší toulání venku. Přesto nedám na zimní výpravy do přírody dopustit, dokonce bych je doporučila, poněvadž rozšiřují naše obzory. I nám známá místa, kam rádi vyrážíme v létě, mohou v zimě dostat jiný rozměr. Ztichlá krajina, stromy bez hustého listoví a jiný úhel slunečních paprsků dávají vyniknout zcela novým konturám námi již tolikrát prošlé stezky. Naše smysly nejsou tolik atakovány letními vjemy z přírody překypující životem všude okolo nás a mohou se tak zasytit neotřelými, až obyčejnými objevy. Vydejte se po stopách zimní krajiny za skalními strážci, neposednými střizlíky, do světa mechů a lišejníků, třeba proti proudu řeky nad Jevišovickou přehradou.

Pro začátek troška civilizace neuškodí

Tato zimní výprava začíná v malebném městečku Jevišovice ležícím 17,5 km severně od centra Znojma. Nejstarší část Jevišovic tvoří Městskou památkovou zónu se zachovalými měšťanskými barokními domy i venkovskými usedlostmi, starým i novým zámkem a přilehlým zámeckým parkem, barokní sýpkou či kostelem sv. Josefa. Většinu z těchto kulturních krás města si prohlédnete již při krátké procházce centrem Jevišovic na Ugartovo náměstí (1), kde máte za úkol najít žlutou turistickou značku. Ta vás po starých schodech pod zámkem přivede k hlavní silnici na modrou turistickou značku. Tato barva bude vést vaše kroky západně, směrem na Olbramkostel po většinu času vaší výpravy proti proudu důležitého krajinotvorného vodního prvku na Znojemsku – říčky Jevišovky.

Zhruba po 350 m od křižovatky žluté a modré turistické značky budete mít napravo do porostu ze svahu dolů vyšlapaný chodníček na kamennou hráz jedné z nejstarších přehrad ve střední Evropě. Stojí za to se seškrábat ten kousíček dolů podívat se na tuto technickou památku vybudovanou v letech 1894-1897. Těsně u hráze, která zadržuje vody Jevišovky a tvoří východní hranici vodní nádrže Jevišovice, se za slunečných dní vyhřívají u hladiny boleni draví. Stačí se jen v létě naklonit přes korunu hráze a kouknout se z výšky dolů na vodní hladinu. Jsou jich tam desítky!

Když se vrátíte zpět na modrou značku a pokračujete dále, přivede vás stezka až k vodě, kde stávala stará jevišovická plovárna (2). Dřevěná mola dosahující několik metrů od břehu nad hladinu přehrady již nespatříte, zato bývalé kamenné zdi lemující plovárnu poskytují příjemné posezení a koupání v přírodním prostředí dodnes. Za poslední zídkou stoupá stezka opět nahoru nad údolí do kempu Veselka, kde si můžete zapůjčit v sezóně i pramici a prozkoumat užší, divočejší a tišší část přehrady na západě po vodě.

Pěší výprava do kaňonu Jevišovky není o nic méně dobrodružná než plavba na klasické pramici. Začíná na skalním výchozu s vyhlídkou (3) ještě před kempem, odkud právě v zimě objevíme malé nenápadné rybářské chaty skryté v létě v lesích okolo přehrady, které prozrazují jen lodičky přivázané ke břehu pod chatou. Za vyhlídkou stezka uhýbá doprava dolů do svahu na pravém břehu řeky Jevišovky a vine se nejprve strmým kaňonem a později mělčím údolím 1,5 km až k soutoku s potokem Stanůvka (4).

Podle pupenu poznáš dobrou svačinu

Pokud máte děti a chcete je zabavit i něco nového přiučit, seznamte je ještě na vyhlídce s úkolem, který je čeká po cestě. Zeptejte se, zda umí rozeznat základní listnaté stromy (dub, buk, lípa, javor, jasan, bříza, habr) a podle čeho je určují. Jistě vám odpoví, že podle tvaru listů. Jejich a možná i vaší výzvou pro tuto výpravu bude určit stromy podle jejich listových pupenů. V zimě je to jeden z nejdůležitějších určovacích znaků kromě celkového vzhledu a kůry stromů. Na plody se při určování nedá vždy spoléhat, protože se nemusí pod stromem už nacházet. Pupeny jsou jistota a navíc je to chutná svačinka.

Než vyrazíte na výpravu, zopakujte si s dětmi základní listnaté stromy a tvary jejich listů, např. tady v galerii níže.

Vyberte 6-8 stromů, po kterých budete pátrat v terénu a nebo jen sbírejte větvičky, které vám cvrnknou o klobouk a pokuste se je určit. K tomu dobře poslouží praktické, lehké, zalaminované klíče, které zakoupíte na mých oblíbených e-shopech. Vybírat můžete mezi vynikajícím fotografickým atlasem větviček s pupeny vydaným Ekocentrem Chaloupky z Vysočiny nebo ověřeným a povedeným klíčem k určování stromů v zimním stavu od Rezekvítku z Brna (používám já). Když už se budete poctivě připravovat na tuto výpravu v jejich e-shopech, v obou najdete i nepostradatelný základní klíč k určování stromů podle listů.

Pro ty, kteří vyrážejí spontánně a nestihnou zakoupit klíče, poslouží dobře i tento jednoduchý klíč ke stažení a tisku ihned:

Za vyhlídkou před odbočkou do kaňonu vyzvěte děti ke sběru větviček stromů, k ochutnání pupenů a třeba i k záznamu dalších pomocných znaků do deníku (tvar suchých listů, struktura a barva kůry, plody pod či na stromě). Na větvičkách si všímáme, jsou-li pupeny postaveny vstřícně nebo střídavě, zda jsou kryté 1 nebo více šupinami, zda jsou lepkavé, jakou mají barvu. Jsou na větvičkách trny? Jsou pupeny na krátkých stopkách, jsou zahnuté, chlupaté, nahloučené na konci větviček? Pokud zpomalíme a zaměříme svou pozornost na detaily takové obyčejné věci, jako je suchá větvička stromu v zimě, objevíme další důkaz nekonečné rozmanitosti přírody.

Pokud vám přijde úkol náročný či nezáživný nebo jsou s vámi na cestě i mladší děti, uvítáte aspoň jednoduchou zimní stromovou hledačku z časopisu Ahoj divočino. Děti po cestě pátrají po nejrůznějších podobách stromů v zimě (např. strom s dutinou, strom se jmelím, strom s boulí atd.) a odškrtávají si nálezy v pracovním listě.

Tady jsou pracovní listy ke stažení:

Vzhůru dolů do kaňonu

Čeká vás úzký chodníček s řadou vývratů a polámaných stromů, napadaných i na stezku, na kterém se rozhodně bát nemusíte, ale nudit se nebudete. Byla jsem překvapena, že v tomto málo vyhledávaném a možná proto ještě neobjeveném kaňonu najdete na krátkém úseku nejen očekávané skalní vyhlídky, ale i kamenné moře nebo skalní městečko vystavující na odiv tváře svých kamenných strážců. Sice svými rozměry a četností tyto geologické zajímavosti nemohou konkurovat kaňonu Dyje třeba v NP Podyjí, ale mají rozhodně své kouzlo a význam pro místní faunu a floru.

Už z fotek vidíte, že dalšími velmi přehlíženými obyvateli přírody, kteří se zviditelní jedině v zimní krajině, jsou mechy, správně mechorosty. Mechy jsou totiž nejstarší suchozemské rostliny, které vznikly ze zelených řas a dožily se až do současnosti. Význam mechů je velmi opomíjený, ale přitom tak důležitý!! Jsou zásobárnami vody a zabraňují odnosu půdy z lesa. Zkuste si doma náš oblíbený pokus s houbičkou na nádobí a stejně velkým kusem mechu, který si přinesete z výpravy. Nechte oba ve dvou miskách se stejným množstvím vody nasáknout a co myslíte? Kolik vody pojme houbička a kolik kousek obyčejného mechu?

A protože mechy žijí na Zemi již hodně dlouho, existuje velké množství jednotlivých druhů. Jen v České republice známe 863 druhů mechorostů! Rostlinky jsou to sice drobné, ale odolné. I 14 let suchý exemplář kroucence zedního přechovávaný v muzeu dokázal po navlhčení ožít!!! Mechorosty najdeme i na Antarktidě, na březích slaných jezer nebo na pozůstatcích mrtvých živočichů.

Na výpravě potkáme 2 nejběžnější zástupce našich mechů- ploník a rokyt. První najdete všude v lesích na zemi, druhý na kamenech nebo kmenech stromů. Další námět na aktivitu s mechy se týká opět vody – sledování hygroskopických (vodou podmíněných) pohybů listů. Přineste si z výpravy domů kousek ploníku a rokytu. Nechte děti prohlédnout si nebo nakreslit/vyfotit mechy za vlhka. Potom mech nechte proschnout, třeba do druhého dne na topení. Ploník je choulostivější na sucho a lístky připaží k lodyžce, zatímco rokyt se nijak výrazně nezmění, je na sucho zvyklý. Pak mechy znovu namočte a sledujte, jak se vrací do normálu.

Pokud by vás či vaše děti zajímaly mechorosty blíže, doporučuji pro začátek přihodit do košíku na obou výše uvedených e-shopech také Atlas mechorostů. V případě, že výprava je spontánní nápad a nebyl čas na nákup pomůcek k určování mechorostů, poslouží i tento hodně zjednodušený černobílý klíč.

Mech lidé využívali v běžném životě od nepaměti. Ve Skandinávii nebo na Aljašce pomocí mechů zateplovali své domy nebo opravovali lodě. Ploník byl využíván pro pletení košíků, provazů či rohoží a pro plnění matrací. V lékařství byl důležitý rašeliník, ze kterého se dělaly obvazy a obklady. Pro svou vlastnost nasávat vlhkost byly mechorosty využívány jako plenky pro miminka. Rašelina se u nás po vysušení používala jako palivo a stelivo pro zvířata.

Mám pro vás a vaše děti také jednu aktivitu, která vám připomene staré časy a můžete si u ní zavzpomínat, jak různé další věci dělaly vaši předci. Zkuste si z mechu vyrobit knoty a použít je do malinkých svíček z divočiny. Nasbírejte na výpravě trochu mechu s delšími vousy a ještě z mokrého materiálu ukruťte krátké knoty. Ze suchého to jde už špatně, láme se a drolí. Knoty nechte vysušit. Pak do skořápek z vlašského ořechu nebo do lastur od řeky či od moře (osvědčilo se nám více než malé skořápky) nalejte trochu oleje, knot do něj ponořte a zapalte. Takovými primitivními olejovými lampičkami si lidé svítili před tisíci lety.

A kdo je velký experimentátor a k tomu umělecky založeny, ocení návrh na přírodní zelené graffiti od botanika Tomáše Koubka, který je založeny na faktu, že skoro všechny mechy se dokážou rozmnožovat jen ze zelených částí, dokonce z jednotlivých lístků. Vezmete nějaký mech, který roste na zdech nebo kamenech, a rozmixujete ho s mlékem nebo s jogurtem a s cukrem. Ty dodají živiny a udrží mech na místě. Pokud je směs řídká, zahustěte ji škrobem. Natřete směs na zeď do žádaného tvaru a potom jej choďte pravidelně rosit třeba dvakrát za týden, když je sucho. Do několika měsíců by se měla zeď zazelenat.

Stopařské poklady v korunách stromů

U mechů jsem se zdržela poněkud déle, protože tato výprava není nikterak náročná svou délkou, ani v kilometrech, ani časově. Právě proto jsem zařadila nějaké tipy na aktivity doma po výpravě, abyste si zážitek ze zimní přírody prodloužili praktickými pokusy. Vracíme se tedy na stezku již v místech, kde se údolí více otevírá a svahy již nejsou tak strmé. Vody Jevišovky již nejsou zamrzlé jako v přehradě, ale čile zurčí v meandrujícím říčním korytě, a údolí začínají vyplňovat i drobnější louky v záplavovém území řeky. Právě zde našlo zalíbení a místo pro svůj odpočinek o víkendech několik chatařů. Za rájem chatařů jsme už na soutoku Jevišovky a Stanůvky (4).

Na plytčích svazích údolí Jevišovky je chůze pohodlnější a jistější. Kromě sběru větviček s pupeny, které se nacházejí většinou ve výšce vašich očí, si nyní můžete dovolit sem tam obrátit zrak také vzhůru do korun stromů. Ty jsou v zimním období neolistěné a mohou nám odhalit další skryté stopařské poklady. Řada druhů ptáků hnízdí velmi skrytě vysoko v korunách stromů a až teprve v zimě si všimneme důmyslné stavby někdy i úctyhodných rozměrů, která vynikne proti světlé obloze. Lesní ptáci ví, jaké výhody a nevýhody má hnízdění v hustém porostu lesa. Výhodou je zelená opona listí, které dokonale skryje hnízdo před zraky predátorů, nevýhodou je, že les je plný šikovných predátorů. Proto některé druhy raději hnízdí v blízkosti lidských sídel a nebo úplně uvnitř velkých aglomerací.

Pokud jste našli nějaké opuštěné hnízdo, můžete si pomocí jednoduchého klíče zkusit určit, komu asi mohlo patřit.

V korunách stromů lze zahlédnout jmelí nebo ochmet. Oba kulovité keříčky plné bobulí jsou poloparazitické rostliny, které si nějaké živiny vyrobí samy a nějaké si přivlastní od stromu, na kterém rostou. Keříčky mají kořínky vrostlé do větví stromů a přiživují se živinami, které si stromy pro sebe vyrábějí. Jmelí má zelené lístky po celý rok a bílé bobulky, zatímco ochmetu zelené lístky na zimu opadají a plody jsou malinké žluté hruštičky. Dalším znakem, který vám pomůže odlišit jmelí od ochmetu, je skutečnost, že ochmet roste na listnatých stromech (nejčastěji dubech), kdežto jmelí na více druzích listnatých i jehličnatých stromů.

Tyto kulaté hlavičky v obnažených korunách stromů plné bobulí jsou vydatnou potravou pro ptáky v zimním období. Uvnitř bobulí jsou v silně lepkavé dužnině semena. Latinský název jmelí Viscum znamená lepidlo. Díky lepu se semena velmi snadno přilepí na nové větve a stromy poté, co je sem prostřednictvím trusu přenesou ptáci, především drozdi a brkoslavové. Na zemi si můžete v zimě často povšimnout i větších hromádek plných nestrávených bobulí, které tu za sebou zanechávají kuny. Jako správní stopaři se nad takovými pobytovými stopami nepohoršujeme a oceníme každý další exkrement zanechaný na vyvýšeném místě, poněvadž je to typické označení hranic teritoria.

Až přebrodíte mělké koryto potoka Stanůvka, začne stezka mírně stoupat až na téměř rovný hřbet ostrohu mezi Jevišovkou a Stanůvkou. V této ploché, přístupnější části lesa si všimněte chvályhodného počinu Lesů ČR, které nejen v této lokalitě vyvěsilo několik ptačích budek. Stav našich lesů je místy tak žalostný, že spousta druhů ptáků vázaných na dutiny ve starých či odumírajících stromech nenachází vhodná místa ke hnízdění a jsou odkázáni na instalované budky. Do lesa patří všechny vývojová stádia stromu, tudíž i mrtvé dřevo. Poskytuje nejen materiál pro další živé organismy, např. mechy, houby, hmyz a jiné méně známé členovce, ale také dutiny pro hnízdění ptáků, plchů, kun, netopýrů atd. Nezapomeňte do každé dutiny jemně nakouknout!

Zimní krajinu miluji také pro to, že neřve. V období mimo vegetační klid, hlavně v létě, je všude slyšet hukot. Ptáci řvou, hmyz bzučí, norníci piští, srnci bekají, prostě člověk si neužije ticha. V zimě vydáváte jediný pravidelný zvuk vy svou chůzí a dechem a sem tam vás vytrhne z rozjímání nějaký ptačí hlas. Jaké hlasy uslyšíte v údolí Jevišovky? První, kdo o vás ví, je sojka, která to dá, jak se patří, hlasitě najevo. Běžnými exhibicionisty jsou šplhavci jako strakapoudi, žluvy a datel. V zimním lese se nádherně nese volání krkavce a celou cestu vás pravděpodobně bude doprovázet zvědavý brhlík. Největší odměnou pro mně bylo ale hejnko mlynaříků dlouhoocasých vyzobávajících semínka z borových šišek na skalách okolo přehrady. Pro ty, kteří se chtějí naučit základní hlasy našich ptáků, je zima ideální období na takový sebevzdělávací kurz a aplikace Hlasy ptáků dobrým učitelem do terénu do kapsy.

Spí žába pod ledem

Po rovném úseku modré stezky, kde nalevo můžete vidět do malebného údolíčka potoka Stanůvka, vám cestu zkříží asfaltová cyklostezka č. 481. Křižovatku přejdete ji rovně a okolo dřevěného posezení se stříškou pokračujete až na hráz Hlubovského rybníka (5). Přesné datum jeho zbudování na potůčku Stanůvka nelze spolehlivě určit. Před mnoha lety byl rybník vypuštěn o povodni, která poškodila část hráze. V letech 1975-1976 byla MNV v Boskovštejně a rybáři MO Jevišovice hráz obnovena a rybník znovu napuštěn. V letech 2011-2012 byl rybník odbahněn, kompletně zrekonstruován a byla vybudována obtoková strouha s mokřadem a ostrůvkem. Rybník je nyní v dobrých soukromých rukou.

Na zimní výpravě je možné posedět na lavičkách na hrázi a dát si třeba zaslouženu svačinu. Již za pár týdnů byste tady zaslechli žabí koncert a pod vodní hladinou mohli na pár centimetrů od vás pozorovat námluvy a páření ropuch obecných. V dubnu se tady nedopočítáte žabích vajíček, které ropucha klade do úhledných a dlouhých řetízků a věší je na rostliny pod vodou. Nenechte si ujít toto jarní divadlo, které je možné zadarmo sledovat z dřevěného mola pěkně vleže na břiše s obličejem jen kousek od zamilovaných ropuších párů. A kdeže ty ropuchy spí v zimě? Pod ledem nebo zahrabané ve vlhkém listí v díře na břehu?

U Hlubovského rybníka se modrá stezka odklání od zpevněné cesty, po které jste přišli, a vede po hrázi vzhůru do lesa. Vy máte před sebou posledních část výpravy, která končí na autobusové zastávce Boskovštejn, hájenka, odkud vás autobus zaveze zpět do Jevišovic k autu nebo rovnou domů (zastávka je na znamení). Můžete si vybrat ze dvou variant, jak dorazit na zastávku – pohodlnější varianta je delší (asi 1,5 km) a dobrodružnější je kratší (asi 1 km).

Pohodlnější varianta vede od rybníka dále po zpevněné cestě, okolo hájenky (6), vyústí na silnici z Boskovštejna do Jevišovic, kde zahnete doleva a pokračuje po nefrekventované silnici okolo pomníčku padlého amerického letce (7), který se zde zřítil a zahynul létě 1944, a památného dubu (8) nejstaršího na okrese až na zastávku.

Dobrodružnější varianta začíná na hrázi rybníka, kde z modré značky sejdete těsně před vstupem do lesa doprava na rybářskou pěšinku podél břehu rybníka. Okolo rybníka pokračujete stále proti proudu Stanůvky po jejím pravém břehu dále, za hájovnou narazíte na starou lesní cestu k hájovně. Ta sleduje tok potoka, až vyústí na stejné silnici jako první varianta, akorát blíže zastávce.

Přibalit s sebou

• klíč k určování větviček podle pupenů
• badatelský deník
• igelitový sáček na mechy
• zimní stromová hledačka
• atlas mechorostů
• svačina
• dalekohled a fotoaparát
• mobil s aplikací Hlasy ptáků

Mapové podklady

https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=15.9704733&y=48.9848041&z=15&l=0&rc=9kZU0xSj7SeM0gNVTWf3xdp4fNZe5aevtfUvexmfOcfMRSYf5Y-1Eq&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&mrp=%7B%22c%22%3A132%7D&xc=%5B%5D