9.11.2024 - rybník Vlašňov u Olbramkostela (okr. Znojmo)

Nevěřila jsem vlastním očím, ale na bahenní zápasy (jak mou seriózní stopařskou vycházku nazval jeden pravidelný účastník a nadšený táta) dorazilo 12 rodin! I když jsem ty, co mne neznají, varovala, ba i odrazovala, v gumákách nebo broďákách nastoupilo přes 20 dětí!!! Hned na začátku jsme museli několik dětí zachraňovat, protože zmizely až po kolena v nejhlubším místě u výtoku z rybníka a nedokázaly se samy hnout ani o centimetr.

Po úvodní hře na hrázi rybníka, ve které se děti seznámily se stopami nejběžnějších našich ptáků a savců, jsme vybaveni určovacími klíči vyrazili na výpravu okolo severního břehu rybníka Vlašňov. Nebyla to procházka po pláži, ale spíše fitness lekce v rákosí. Děti ale vyprošťování gumáků nesmírně bavilo. Množství stop bylo neuvěřitelné! Od běžných druhů jako srnec, prase divoké nebo kachna divoká jsme se seznámili se stopami ondatry, nutrie, norka nebo tchoře, volavky, pravděpodobně rejsce a hromady myšic a menších ptáků. 

Po cestě zpět jsme našli v březích menších tůní za rybníkem nory ondater a také zbytky jejich oblíbené potravy - škeblí. Hnízdní budky pro kachny, které se nacházejí na 2 ostrovech uprostřed rybníka, také vydaly své poklady. V jedné bylo křídlo roztrhané kachny divoké, které do budky dotáhla nějaká menší zřejmě kunovitá šelma. Na stříšce druhé budky jsme našli vývržky nějakého dravce, který na ní hodoval či spíše odpočíval po hostině.

Rákosí i porosty vrb na ostrovech lákaly děti k prozkoumání, nejvíce zábavy si ale užily při pátrání po škeblích v samotném bahně. Na hrázi byly připraveny vzdělávací materiály na doma, literatura pro inspiraci a také sbírka pobytových stop, protože otisky v blátě nejsou jediné stopy, které živočichové po sobě zanechávají. Po zahřátí teplým čajem a posilnění svačinou jsme vyrazili odlévat stopy do sádry.

Na jižním břehu rybníka zbylo dostatek stop k odlévání a každá rodinka si mohla najít tu svou a vyzkoušet si vyrobit odlitek neboli negativ stopy. Děti vystřihovaly papírovou ohrádku, míchaly sádru s vodou a označovaly svá díla klacíky zapíchnutými do dna rybníka. Někteří si odnesli odlitky už po pár minutách, pro další jsem zajela další den, protože nebyly ještě tvrdé. 

Děkuji všem za odvahu příjet, statečnost nechat děti objevovat a trpělivost deratizovat následky. Velké díky za buchtu Tereze a maliny Martině. Vím, že někteří už určitě se mnou nikdy nikam nepůjdou, ale ta radost v očích dětí a nadšení, s jakým objevovaly každou stopu, mi za to stála.

7.9.2024 - Boskovštejn, AKCE ZRUŠENA!

Kteří naši ptáci a kam odlétají na zimu? Jak dlouhá je jejich cesta? Jaké strasti je čekají na daleké cestě? Kam doletěl ptáček okroužkovaný v Boskovštejně?

To se letos nedozvíte, protože se mi nepodařilo s mými kolegy ornitology najít společný termín pro kroužkovací vycházku v našem tradičním čase babího léta. Kvůli držitelům dětského pasu a mým stálým příznivcům hledám náhradní termín a pokud neseženu kroužkovatelem tak i náhradní téma.  

Termín a místo náhradní vycházky budou co nevidět vyvěšeny tady v kalendáči akcí a ve fcb skupině Spolu do přírody! Už jsi jejím členem? Nic to nestojí a dozvíš se mnoho aktualit a včas.

4.-6.10.2024 - NP Thayatal 

Letos nám ryze podzimní počasí připravilo skvělou možnost otestovat si další hranici - a to hranici svého diskomfortu. My jsme však byli skvěle vybaveni, dobře naladěni, v programu flexibilní a měli jsme útulné zázemí nedaleko lesa. Takže jsme si z mlhy, mrholení a zatažena nic moc nedělali. Poznat les znamená vyrážet do něj v různou denní dobu, za různého počasí a v různé roční období, nejen v létě. A to jsme splnili!

V pátek odpoledne se nová skupinka vybalovala, poznávala hrou a ladila u společné přípravy večeře na ohni. Naučili jsme se, jakými způsoby rozdělat oheň bez sirek, co k tomu potřebuji, kde co mohu nasbírat v přírodě a vyzkoušeli jsme si rozdělat oheň pomocí křesadla. Motivace ve formě pečených dobrot byla veliká, za chvíli hořel v zastřešeném ohništi společný oheň. Déšť nás zahnal dovnitř dříve, než jsme chtěli, a tak jsme poslouchání sov nechali na další večer.

Nový den jsme vítali protahováním, tancem nebo hudbou u společné snídaně zase uvnitř. I přes drobný déšť jsme vyrazili po  snídani do lesa a po cestě na ranní kruh jsme trénovali tichou chůzi. Na společném kruhu jsme každé ráno zahájili den koupelí v dýmu z bílé šalvěje. Tento rituál nás měl propojit a vytvořit dobrou energii pro společné bytí a spolupráci.

Poté jsme si vyprávěli o rozdílu, jak se pohybují lovci a jak lovená zvěř a jak používají svůj zrak. To nám mělo pomoci naučit se chovat v lese nenápadně, abychom toho více viděli a zažili. Pak si každý mohl vyzkoušet pobýt sám v lese na místě, které si intuitivně našel nedaleko lesní chýše a trénovat tam v tichu a samotě soví zrak. Nepovedlo se to s dětmi hned na poprvé, ale již z druhého pokusu si děti přinášely krásné prožitky.

Před obědem jsme stihli ještě s mladšími dětmi postavit velkou mapu NP Podyjí-Thayatal z rekvizit a obrázků a větší děti testovali jazykovou bariéru, když se vydali v cizím prostředí podle schématické mapky a v cizím jazyce poprosit o hladkou mouku a bylinky k obědu. Polední klid někdo využil ke kreslení a tvoření, někdo jej strávil aktivně na lanovém hřišti nebo v okolí kempu.

Sobotní odpoledne jsme započali stopařením. Vydali jsme se do lesa hledat nejen otisky končetin, ale všechny pobytové stopy, o kterých jsme si na úvod povídali. Kromě stop srnce v lese, jsme na louce našli ještě stopy prasete divokého a u řeky okusy bobra. Při důkladném pátraní při zemi jsme vyrušili z nory i zkřehlého cvrčka.

Po vycházce jsme se rozdělili na dvě skupinky - dívky tvořily uvnitř lapače snů a chlapci venku připravovali oheň na večeři a u toho vyřezávali a zdobili indiánské hole. Po společné večeři jsme konečně vyrazili na poslouchání sov. V nočním lese jsme trénovali chůzi bez čelovky a naši schopnost nočního vidění. Na zvukovou nahrávku samečka puštíka obecného jsme rychle přilákali hned dvě samice, které se těsně nad našimi hlavami hádaly o neexistujícího samečka v našem repráčku. Nádherný zážitek pro statečné noční lovce!

Na nedělní dopoledne zbylo stavění listových chýší, tak jsme vyrazili hned po ranním kruhu a šalvějové koupeli. Druhá skupinka zůstala doma hlídat oheň a u toho si zabubnovali. Stavitelé došli až na vyhlídku do kaňonu Dyje a pokochali se pohledem na městečko Hardegg a připomněli si legendu o nešťastné Regině. Poslední den jsme si sluníčka užili ještě společnou hrou v lese pod stromovým domečkem, kde se nachází vodní hřiště. Na oběd byla oblíbená pizza na ohni a na závěr ještě rozlučkový kruh. 

19.-23.8.2024 - Čížov, NP Podyjí

Druhý příměstský tábor v NP Podyjí pro předškolní děti představil dětem téma Voda. Víla Rozárka nás provedla příběhem jedné studánky, kterou jsme si vytvořili ve venkovní učebně, kde se konaly ranní kruhy. Během 5 dní jsme se scházeli u naší studánky, našli a pečovali o studánku v nedalekém lese a otevřeli 4 další studánky poznání - studánku živé vody, studánku věčné vody, studánku blízké vody a studánku tvé vody. 

Prozkoumali jsme vodu v krajině, vodu v sobě, vodu probouzející život, koloběh vody i život pod vodou. Zpívali jsme nebo poslouchali písničky o vodě, pozorovali mraky na obloze, sázeli žaludy, dělali pokusy, povídali si ve stínu třistaletého dubu, tvořili i bádali. Nechybělo ani oblíbené promítání nebo vodní radovánky na osvěžení těla v horkém dni.

Děti se naučily, odkud se bere voda a že se vlastně nikam neztrácí......kolik je vody slané a sladké........ kolik vody a kde máme vodu v těle.....proč se voda v krajině neudrží a studánky vysychají..........jak fascinující je podvodní svět.  Vyzkoušely si šetřit vodou,  hlídat si pitný režim a měřit kolik vody vypily, vkládat do vody pozitivní emoce, pečovat o vodu. Děti už snad vědí, že bez vody není život, proč je naše planeta modrá a na co je dobré nosit v kapse zrcátko. 

Domů si děti odnesly vlastnoručně zasazený malý doubek, který vyklíčí z žaludu, když se budou o něj doma dobře starat. Celý týden děti pečovaly o naklíčený hrách, ze kterého si doma mohly udělat vynikající salát nebo starodávný pokrm pučálku. Energetický obrázek namalovaný inkoustovou technikou mohou po zalaminovaní používat jako podtácek pod sklenici s vodou. Jejich voda a pak vlastní tělíčko to jistě pozitivně ocení.

Potěšte se fotkami s dětmi na klíně a zavzpomínejte s nimi na srpnový tábor na hájovně. Třeba vám povypráví o víle Rozárce a dozvíte se i vy Příběh jedné studánky.

3.8.2024 - NP Thayatal, Merkersdorf

Také letos v srpnu jsme si zpříjemnili parné odpoledne vycházkou podél Chýjského potoka až k jeho ústí do řeky Dyje a byli jsme odměněni nejen stínem lesa plného mrtvého dřeva, ale především úspěšným lovem raků říčních. Každé dítě vybavené planktonkou a dobrýma očima si mohlo "svého" raka dokonale prohlédnout a dozvědět se spoustu zajímavostí z jeho života. Prohlédli jsme si svlečky a nacházeli také klepeta ztracená v boji. 

V ústí řeky Dyje jsme si připomněli časy perlorodek říčních, povídali si o jejich životním cyklu závislém na pstruzích, ukázali si výrobky z nedaleké perleťárny i ulity exotických plžů, ze kterých se perleť získává v současné době. Nepodařilo se nám pod kamenem objevit vranky obecné, za to jsme nacházeli úlomky perleti splavené z polí okolo Fellingu. Rybáři si zopakovali naše ryby parmového pásma, které se dříve v Dyji nacházelo a dozvěděli se, proč máme nyní v řece pásmo pstruhové, druhově o mnoho chudší.

Někteří se vydali na vyhlídku na Umlaufberg, zatímco my jsme lovili blešivce, chrostíky, larvy vážek atd. v Dyji. Po cestě nazpět jsme prolezli bývalou hradní ledničku a to dokonce s několika chrabrými rodiči. Na konci nás na hradě Chýje čekala "bílá paní". Nejstarší průvodkyně v NP Thayatal paní Helga měla pro děti připravené i suvenýry v podobě hradního strašidla. S dětmi jsme prošli celou zříceninu a hledali její obyvatele. Měli jsme tentokrát štěstí na netopýry i vrápence, ještěrku jsme jen zaslechli a užovka stromová nás pozorovala někde z úkrytu. 

Děkuji všem za hojnou účast a dobrou náladu a hlavně za trpělivost, se kterou jste nechali své děti dosyta zkoumat a užít si potok i řeku.

15.- 19.7.2024 - Čížov, NP Podyjí

Dobrodružství v trávě je již tradiční lesní příměstský tábor s příjemnou rodinnou atmosférou. Témata ze života hmyzu představené zážitkovou formou s badatelskými aktivitami, které si děti vyzkouší na vlastní kůži, jsou vždy velmi oblíbená.

Pondělí začíná vždy vyprávěním o louce, jak vzniká, proč ji člověk kosí a hlavně co na ni kvete kromě trav. Povídáme si o květech, jak vypadají, jak a proč lákají hmyz a k čemu je opylování. Sbíráme léčivé byliny na čaj, květiny do vázy i na věnec, všímáme, jaký hmyz sedává na jakých květech. Důležitým zjištěním je, že z květu bez opylení nevznikne plod. Určujeme i ochutnáváme nejrůznější plody.

Druhý den otevíráme vrátka do světa hmyzu. Díváme se hmyzíma očima, počítáme, kolik má hmyz nohou, pozorujeme, jaké druhy ústního ústrojí, tykadel nebo nohou má hmyz. Zkoušíme si ukázat proměnu hmyzu z vajíčka v larvu, pak kuklu a nakonec dospělce. Učíme se používat první terénní pomůcky k pozorování hmyzu. Bavíme se při stavbě těla hmyzu formou land artu.

Podle počasí navazuje návštěva u včelaře-hajného z NP Podyjí, který má úly nedaleko Čížova. Již několikátým rokem nám Martin Schmalzbauer s velkou trpělivostí a laskavostí ukazuje svoje umění a poodhaluje nám tajemství života nejznámějšího opylovače - včely medonosné. Sladká ochutnávka jeho medů je vždy velkou motivací pro děti dojít až na Mufloní vrch.

Jeden slunečný den zpravidla věnujeme motýlům. Začneme výrobou sosáčků a ochutnávkou nejrůznějších nektarů, aby děti měly sílu táhnout do terénu vozíček se vším vybavením na lov těchto pestrobarevných okřídlenců. Se smýkačkami se učíme pracovat na louce nedaleko vily Klotyldy. V náručí letní louky si užíváme všechny tvary a barvy denních motýlů a sbíráme materiál na mimikry nočních můr.

Pátý den patří broukům a hýří opět barvami, tentokrát pevných krovek. Na zahradě se v kompostu seznamujeme s larvami zlatohlávků a opakujeme si proměnu dokonalou. Na louce potkáváme nejen dospělé zlatohlávky, ale i slunéčko, páteříčky,krasce, kovaříky. Žádný brouk ukrytý pod kamenem nebo kládou dřeva není před námi v bezpečí. Umíme používat i exhaustor na drobnější broučky. Odměnou nám jsou v lese tesaříci piluna nebo roháči obrovští.

Naše badatelské radovánky si prohlédněte na fotkách, ale vždy jich je tolik, že se všechny do galerie nevejdou. Vezměte děti na klín a nechejte si nad fotkami vyprávět, jaká další nepublikovaná dobrodružství v trávě jsme letos zažili.

8.6.2024 - ŘEKA DYJE U TASOVIC

Druhou jarní vycházkou, i když v typicky letním duchu byla návštěva stálé a prosperující populace užovky podplamaté na řece Dyji v Tasovicích pod Znojmem. Je to dlouhé roky naše srdeční místo, které mým dětem poskytuje svou bezpečnou náruč říčního toku a k tomu pestrobarevný svět jeho obyvatel jako málokde jinde. Příjemný společný čas spojený s koupáním a piknikováním u řeky byl nenápadným a nenásilným seznámením (nejen) dětí se světem našich hadů.

Krátce jsme si na začátku představili plazy a zopakovali si, kdo k nim patří a kteří u nás žijí. Jako vždy byli návštěvníci překvapeni, že u nás přirozeně žije i želva. Když jsme si plazy roztřídili, dále jsme se věnovali především ještěrkám a hadům. Děti se dozvěděly, že slepýš není had a jak rozeznáme hada od ještěrky. Ukazovali jsme si rozdíly mezi našimi dvěma druhy ještěrek, které můžeme na Znojemsku potkat, ale i rozdíly mezi samečkem a samičkou. Letos se nám nepodařilo živou ještěrku chytit, tak nám musely stačit pestrobarevné zalaminované fotografie.  

Sbírka exponátů zahrnující sušeného blavora, krunýř suchozemské želvy nebo metrové svlečky užovky stromové sice děti nadlouho zaujala, ale setkání s živým tvorem je vždy nejsilnější zážitek. Děti si tedy rychle rozebraly terénní pomůcky a vydali jsme se na průzkum říčních břehů, pobřežní vegetace, naplaveného dřeva a slunných míst okolo splavu. Pomocí planktonky mohly děti chytit pod vodou plavající užovky podplamaté, ale nosily také larvy vážek, motýlic, vodní plže nebo rybí plůdek.

Každý měl ten den osobní zážitek ze setkání s užovkou podplamatou. Někdo se mazlil s malými mladými užovkami, jiný obdivoval dospělé až 1 m dlouhé jedince. Děti stavěly užovkám přehrady, kanály a bazénky, fotily se s velkými užovkami omotanými okolo rukou či se bavily pátráním po vhodných místech pro užovky podél břehu. Samozřejmě nemohlo chybět koupání a kdo měl chuť, svezl se s rodiči i na kanoi. Pod splavem bylo opravdu živo!

Díky všem za účast, za opakovaný zájem a podporu mého projektu a nadšenou zvídavost vašich dětí, která je mi odměnou i motorem.

13.4.2024 - CITONICE

Každým rokem se snažím představit novou, zajímavou mokřadní lokalitu nebo přírodě blízký rybník a letos jsem si pro své jarní programy vybrala tůně mezi Citonicemi a Bezkovem. V údolí Gránického potoka se na loukách na pravém břehu potoka nachází několik menších i větších mělkých tůní. Okolní terén, minimální ruch, blízkost listnatého lesa, žádná silnice s množstvím aut a dostatek spodní vody vytvořili letos ideální podmínky pro pozorování a rozmnožování nejen obojživelníků.

Na lokalitě, která je evidována jako Evropsky významná lokalita a je tudíž chráněná, se vyskytuje i bobr evropský, který letos obohatil naši jarní vycházku. Na níže položeném chovném rybníku Skalka si na své přijde i vydra říční. Podvodní svět nás ani letos nezklamal. Kromě obojživelníků jsme mohli pozorovat bizarní kabátky larev chrostíků, nejrůznější další larvy vodního hmyzu, velké brouky potápníky nebo pro někoho stále neznámé vodní ploštice.

Měli jsme štěstí na obojživelníky ocasaté i bezocasé, protože jsme mohli obdivovat eleganci čolků obecných i čolka velkého a zopakovali jsme si, že žába není jen skokan, ale také ropucha, rosnička nebo kuňka. Všechny zástupce uvedených žab jsme si mohli dobře a šetrně pro žáby prohlédnout. Děti si prošly 5 stanovišť s nejrůznějšími úkoly a ty akčnější z nich si kromě lovu planktonkou mohly vyzkoušet i gumové kalhoty, tzv.broďáky.

Trasa nebyla dlouhá (do 2 km tam i zpět) a začínala i končila na dětském hřišti. Mnozí využili krásného počasí na společný rodinný piknik nebo se prošli dále směrem na Bezkov čarukrásným poklidným údolím lemovaným dubohabrovými lesy a skalkami. Tuto lokalitu přístupnou MHD vřele doporučuji na vycházky s dětmi i k dalšímu prozkoumání.

24.2.2024 - JIŘICE U MORAVSKÝCH BUDĚJOVIC

Předjarní vycházka za sovami byla první vycházkou v rámci letošního cyklu přírodovědných vycházek "na vlastní kůži". Vycházka převážně po tmě vedla zprvu loukami a poli k lesu, dále smíšeným lesem a skalnatým údolím řeky Nedveky až na zříceninu hradu Bukovina.  

Sešlo se nás 14 dospělých a 14 dětí, tedy spíše větší skupinka než by byla vhodná na tichý pohyb terénem za účelem poslouchání sov. Výzvy mám ale ráda! Navíc jsem chtěla dětem ukázat nejen, že tmy se bát nemusí, ale že když chci něco v přírodě vidět, musím se chovat tiše a ohleduplně.

Po seznámení v kruhu jsme si čekání na tmu zkrátili hrou na puštíka a kořist a pak krátkým povídáním o tajemném řádu sov. Šikovný Pavel Cidlinský nám donesl na ukázku i vyrobenou berličku pro dravce a sovy. Po rozdání materiálů o sovách pro děti na doma, prohlídce vývržků různých velikostí a kostiček v nich obsažených, jsme si rozdělili dřevo na oheň  a vyrazili.

Cílem vycházky bylo nejen seznámit se se světem sov, ale především naučit se hlasy běžných druhů našich sov. Během vycházky jsme udělali několik zastávek za účelem přilákat vybraný druh sovy na teritoriální volání samečka z nahrávky v mobilu (pomohl nám repráček).  Na první zastávce ještě za vesnicí jsme se seznámili s hlasy prvních 2 druhů, které se vyskytují v intravilánu obcí nebo v jejich bezprostředním okolí - sovy pálené a sýčka obecného.  Během zastávek jsme s dětmi trénovali ztišení a mezi zastávkami chůzi bez čelovky po tmě jen za svitu měsíce.

Po cestě k lesu jsme si mohli vyzkoušet pozorovat krajinu a její obyvatele pomocí dalekohledů z nočním viděním nebo termovizí. Krátce po vstupu do lesa nás překvapil svým voláním puštík obecný. Využili jsme toho a přilákali jej blíže pomocí nahrávky. Několik desítek minut jsme se mohli kochat jeho přítomností, prohlédnout si sovu dalekohledem s nočním viděním a poslouchat hlas druhého puštíka, který také přiletěl až nad naše hlavy. Na rozvolněných místech v lese jsme se naučili hlas kalouse ušatého. Ve sklanatém údolí Nedveky jsme jej porovnali s hlasem výra velkého, který v údolí žije. 

Za jasné noci prosvícené úplňkem jsme dorazili okolo 20h nad údolí říčky Nedveky na zříceninu bývalého hradu. U vstupu do rozvalin jsme si prohlédli dutinu ve starém stromě vysoko nad zemí, kde spává puštík obecný, a šli se zahřát k ohýnku a zapsat dojmy do deníku Bukoviny ukrytém v torzu suchého stromu. Měsíc krásně vykresloval siluety nahých stromů a větví bez listí a bylo kýžené bezvětří. Přesně tohle byl ten okamžik, pro který jsme se až na Bukovinu štrachali.

Posilněni vynikající večeří a teplým čajem z termosky jsme zkusili pustit do sevřeného údolí ještě jednou nahrávku výra velkého, ale i letos byl na lovu daleko a neslyšel ji. Rozhodli jsme se tedy nalákat blíže pana domácího, strážce Bukoviny, puštíka obecného. Odpověďi se nám dostalo až po delší době z druhé strany údolí, tentokrát k ohýnku nepřiletěl.

Poslední dobrodružství nás čekalo na cestě zpět, kdy jsme přecházeli říčku Nedveku s čelovkami po 2 kládách. Děti vydržely být bdělé a nadšené až do 21,30 hod a mají můj obrovský obdiv a dík. Jeden prcek usnul tátovi na ramenou už po cestě na zříceninu, tak na toho se budu těšit příští rok.

6.-11.8.2023 - JURTCAMP VE VRÁBSKU

V malebném Jurtcampu ve Vrábsku položeném v srdci jihočeské přírody plné rybníků, lesů a luk jsme se potkali s přírodomilnými rodinami již podruhé. Krásné zázemí jurt, ekologický a komunitní přístup majitelů ke svému životnímu prostředí, domácí veganská strava připravovaná s láskou a neskutečnou vášní nám byly po 6 dní inspirací a chvilkovým domovem. Boso od rána do večera, téměř mimo civilizaci jsme si užívali téma Voda.

Víla Rozárka nás provedla příběhem jedné studánky, kterou jsme si vytvořili ve velkém šapitó, kde se konaly ranní a večerní kruhy. Prozkoumali jsme vodu v krajině, vodu v sobě, vodu probouzející život, koloběh vody i život pod vodou. Zpívali jsme, hráli si, dělali pokusy, povídali u ohýnku, vyráběli dešťové hole, stavěli vodojemy a čističky z papíru, tvořili i výletovali. Nechybělo ani večerní promítání nebo vodní radovánky na osvěžení těla v horkém dni.

Děti se naučily, odkud se bere voda a že se vlastně nikam neztrácí......kolik je vody slané a sladké........ kolik vody a kde máme vodu v těle.  Vyzkoušeli jsme šetřit vodou,  vkládat do vody pozitivní emoce, pečovat o vodu. Děti už snad vědí, že bez vody není život, proč je naše planeta modrá nebo jak vodu transportují stromy. Rodiče se zapojovali do všech aktivit, jen tu jednu na konec si nechali většinou ujít.

Počasí nám totiž dovolilo až na samý závěr probádat život pod vodní hladinou. A na lov žab, užovek a splešťulí se děti těší vždy nejvíce a rodiče k tomu vůbec nepotřebují. Během terénní výuky se nám podařilo poznat 4 druhy žab, pokochat se kapříkem i čolkem. Z vodních bezobratlých byly zastoupeny všechny známé superstars - plovatky, pijavice, ploštice, potápníci, jepice i blešivci. 

Domů si děti odvezly vlastnoručně zasazený malý doubek, který vyklíčí z žaludu, když se budou o něj doma dobře starat. Výroba dešťové hole byla výzva, ale všechny děti se s ní statečně porvaly. Domů snad došly i pohlednice, které jsme společně napsali a poslali poštou. Někteří zavítali i na nedaleký hrad Orlík nebo Zvíkov.

Potěšte se fotkami od Lucie Svačinové, které tímto ještě jednou srdečně děkuji za dokument, a zavzpomínejte s dětmi na kolenou na léto v jurtách.