STOPAŘSKÁ VÝPRAVA NA ZŘÍCENINU HRADU ŠIMPERK

Než mladé svěže zelené listoví zhoustne natolik, že zakryje zimní výhledy, a břehy potoků zarostou metr vysokými kopřivami, vydejte se na úplném konci zimy prozkoumat ještě obnažené pozůstatky dávných sídel v hlubokých lesích našeho kraje a objevit pěšinky podél jeho významných, leč nevelkých toků. Když si k tomu můžete zahrát na stopaře a dokonce najít pověstný poklad, kdo by nevyrazil údolím Plenkovického potoka na zříceninu hradu Šimperk?

Mezi obcemi Olbramkostel a Šumná na Znojemsku se uprostřed lesů na ostrožně nad pravým břehem Plenkovického potoka nachází zřícenina hradu Schenkenberg (či Šenkenberk, později Šimberk či Šimperk). V památkovém katalogu stojí, že jde o pozoruhodný doklad raného feudálního sídla bezvěžové dispozice typického pro Moravu i rakouské Podunají. Šlechtický hrad založil v pol.13. století původně rakouský rod Schenků. Podle výsledků sondážního průzkumu hrad zanikl již před pol.15. století údajně po silném požáru, jehož intenzitu dokládá sklovitý povrch kamenů.

Plenkovický potok je necelých 20 km dlouhý pravostranný přítok Jevišovky, který pramení u obce Šumná a protéká Olbramkostelem, Kravskem, Plenkovicemi a Hlubokými Mašůvkami než se v lesích mezi Plavčí a Rudlicemi vleje do Jevišovky. Na jeho toku najdete řadu ještě obydlených mlýnů, známé rybníky (největší z nich je Plenkovický) i 2 zříceniny hradů – Lapikus a právě Šimperk.

Proti proudu potoka i času

Auto necháte za Olbramkostelem za autocampingem Mexico City (bod 1 viz mapka níže), který je volně průjezdný až k Novému rybníku. Vyběhnete-li na hráz (bod 2), můžete zapátrat po prvních stopách a nemusí to být jen otisky končetin. Na rybníce se zdržuje vydra říční a tak můžete najít také rybí šupiny či další zbytky její hostiny. Na stopě, který otiskla vydra do zbytku sněhu, si všimněte patrných blán mezi prsty.

Pro určování stop se vám mohou hodit tato příručka a jednoduchý klíč. Zde ke stažení:

Od rybníka se vydejte po zelené turistické stezce směr Šumná a v prudkém ohbí (bod 3), kde se stezka přiblíží nejvíce k potoku z ní sejděte na pravý břeh Plenkovického potoka a začněte po pěšině stoupat proti proudu.

vydří stopa

Za prvními chalupami (bod 4), kterých potkáte v této části údolí poměrně dost (nečekejte divočinu bez lidských stop), objevíte 2 houpačky visící na stromech nad potokem. Nelze je minout, tak počítejte, že se s dětmi podstatně zdržíte. Je fajn udělat první menší sváču, než je nervózně pobízet dále. Obě houpačky snesly zátěž 30 kg. U této první chatové osady je lepší přejít po jednom z mostků na druhý břeh potoka. Po levém břehu kráčíte až téměř pod hrad.

Za rozcestím (bod 5) na Znojmo a Šumnou se v údolíčku objeví první větší nezarostlá louka. My jsme výpravu podnikli na začátku března, to ještě vůbec nekvetla. Je možné, že v druhé polovině března na ní již najdete první podběly na jarní čaj, až se vrátíte domů. Louku obejděte zprava po lesní cestě vedoucí do kopce a hned na prvním rozcestí zase doleva dolů z kopce.

Po stopách prasat i našich předků

V této části údolí (bod 6) si již nemůžete nepovšimnout velmi intenzivní noční práce prasat divokých, která po sobě zanechala v rozbahněné nivě potoka luxusní stopy přímo vyzývající k zastavení a pořízení jejich sádrových odlitků. A to děti nikdy neodmítnou!!! Vybavte se před výpravou rozkošnou, lehkou, jednoduchou sadou na odlévání stop z tohoto obchůdku nebo se vybavte sami a udělejte si v této chatové osadě, kde prasata ryjou skutečně až pod okna chat, druhou zastávku. V tento čas tam ještě nepotkáte ani človíčka. Bez gumáků bych nevyrážela!!!

Počítejte s tím, že děti budou chtít míchat sádru samy a tím pádem bude všechno bílé od sádry. Naštěstí je sádra omyvatelná a vypratelná, tak vás to snad neodradí. Směs vody a sádry by měla být hustá tak, aby se dala souvisle nalít do celé stopy, ne úplně kašovitá, abyste ji tam museli po částech kydat. K míchání stačí klacek a papír na ohrádku je lepší opravdu tvrdý, nejen novinový, nebo plastový proužek.

Noviny se hodí na zabalení hotového odlitku, který si po cestě zpět můžete vyzvednout. Sádra totiž schne alespoň hodinu, ale i když není úplně tvrdá, dá se šikovně nejlépe nožem vyloupnout. Když se nebudete vracet stejnou cestou nebo nemáte hodinu na čekání, až odlitek zaschne, zkuste sehnat rychletvrdnoucí sádru. Odlitek odneste i s hlínou, nečistěte jej vlhký, jinak hrozí, že se rozlomí. Doma nechejte na topení uschnout a pak jemně kartáčkem očistěte.


Již v místě zastávky k odlévání stop se na pravém břehu potoka začíná z terénu zvedat výrazná ostrožna, kterou  Plenkovický potok obtéká a na níž se nachází sutiny bývalého hradu Šimperk. Až uvidíte ruiny zdí na konci vysoké ostrožny, stojí za to přejít znovu na pravý břeh potoka a jít ještě kousek za zatáčku až za soutok dvou potoků (bod 7), neboť se tam pokocháte mechem porostlými skalami a děti si před výstupem užijí schovávačky a domečky pro skřítky. A pak už směle vzhůru dobývat hrad!!

Dvojdílný hrad se skládá z velkého, zřejmě dřevohlinitého předhradí a malého kamenného jádra. Právě do zbytků tohoto jádra hradu se dostaneme ze severozápadní strany přes suťový les na svazích ostrožny. Je tak malebné, že nepobýt tu déle a neposvačit by byla škoda. Nachází se zde ohniště s posezením, takže svačina nemusí být jen studená, a v rozsoše stromu keška. Odevšad se v tuto předjarní dobu ozývají nejrůznější šplhavci, ponejvíce žluna zelená a datel černý. Tak se chvíli zaposlouchejte u ohýnku, jak se blíží jaro.

Tady si můžete poslechnout nejběžnější žlunu zelenou v jarním úlovku kameramana Lukáše Picha:

V tuto chvíli je čas zvážit zbývající síly a rozhodnout se pro správnou trasu zpáteční cesty. Nabízí se dvě možnosti (viz mapky níže). Pokud zvolíte o něco kratší trasu 1, neváhejte si před nástupem na zelenou značku směr Olbramkostel seběhnout z hradu dolů rovněž po zelené ale směr Šumná a budete odměněni nádherným výhledem z hráze rybníka Vlkov (bod 8). Pokud zvolíte zpáteční trasu 2, nemusíte se již vracet nahoru na rozcestí u hradu.

rybník Vlkov

Na závěr mám ještě jeden tip, jak stopařskou výpravu udělat ještě zajímavější pro děti. Podle pověsti se na hradě ukrývá poklad (jako na každém hradě). Pokud toho ještě nebudete mít dost, můžete dětem v podstatně větším předhradí ukrýt v lese poklad, než se opečou jablíčka nebo doběhnou od rybníka Vlkov.

Pověst ze Šenkenberku

V podzemních chodbách hradu je prý skryto mnoho peněz a obrovské zásoby výtečného vína, které jsou střeženy tajemnou bílou paní. Na víno ukryté v podzemí prý dostali chuť dva mlsní ctitelé vína ze Šumné. Aby viděli na práci, zvolili si jasnou letní noc, s motykami a krompáči vyrazili na zříceninu. Jáma byla hlubší a hlubší, ale naráželi stále jen na kamení. Když zvon v Olbramkostele oznámil půlnoc, objevila se nad nimi na okraji jámy bílá paní. Měkkým hlasem se jich zeptala: „Proč rušíte můj klid a spánek těch, jimž Šenkenberk byl domovem?

Oba muži ohromeně zírali na překrásné zjevení, až jeden z nich odpověděl: „Vzácná paní, jsme z Podyjí a víte sama, jak výtečné víno náš kraj rodí. Jsme velcí milovníci vína, všechny druhy jsme už ochutnali, jen to vaše ještě neznáme. Dejte nám ochutnat za naši námahu jen malou skleničku vašeho vína – jenom deci.“ Bílá paní s úsměvem splynula s bílým svitem luny a za chvíli se objevila se slavnostními číšemi. „Moje víno jen ve zlatých číších se podává. Pijte je na zdraví těch, které milujete.“ Muži si vychutnali číše až do dna a když chtěli poděkovat, zjevení už nenašli. Oba pak usnuli na hromadě hlíny, kterou vykopali. Z líbezného snění je vytrhl až hajný z hájenky od rybníka Vlkov, který je za tři dny našel spící s číšemi v rukou a s úsměvem na tváři.

Užijte si vycházku, ať si vyberete 4,4 km dlouhou první variantu nebo 5,3 km dlouhou druhou variantu a nezapomeňte se dívat kolem sebe. Dobrodružství v přírodě se skrývá na každém kroku!!!

Přibalit s sebou

  • vlastní nebo zakoupená sada na odlévání stop
  • ohrádka z tvrdého papíru zcvaknutá kancelářským koníkem do kruhu (viz foto)
  • novinový papír (na zabalení odlitků)
  • láhev s vodou (na smíchání se sádrou)
  • sirky nebo křesadlo a papír nebo suchý materiál na podpal
  • poklad (k uschování pro děti)

Mapové podklady

kratší trasa 1
delší trasa 2
zajímavé body a zastávky
Jsem novodobá venkovanka, které není lhostejná krajina, ve které žije. Žiju tady a teď, naplno a pokud možno ohleduplně k přírodě. Své zoologické vědomosti a praktické zkušenosti z ochrany přírody využívám od roku 2010 k zážitkovému vzdělávání a osvětě široké veřejnosti, nejen jako průvodce v NP Podyjí/Thayatal, ale od roku 2014 také jako průvodce dětí na lesních dnech Montessori školky Dobromysl. Moji cestu za posláním najdete tady>>